Pardubice and Anaheim

Kariéra bez Stanley Cupu nedochází naplnění

Zatímco se dvacetiletý Sidney Crosby pokouší o první Stanley Cup, historie NHL je plná kvalitních hráčů, který na stříbrný pohár nikdy nedosáhli.

Když se Marcel Dionne dostane do blízkosti Stanley Cupu, tak si obyčejně vyhledá vítězný tým Montreal Canadiens z roku 1993. Najde zde jméno o devatenáct let mladšího bratra Gilberta, palcem zakryje jeho křestní jméno a potutelně se usměje. „Vidíte,“ řekne si v duchu. „Moje jméno je na Stanley Cupu.“

Již to bude devatenáct let, co Dionne ukončil kariéru. Tehdy skončil jako druhý nejproduktivnější střelec a třetí nejproduktivnější hráč historie. Nikdy však nevyhrál Stanley Cup. Říká se o něm, že je nejlepším hráčem všech dob, který nikdy nevyhrál titul. „Zanedlouho si už na to nikdo nevzpomene,“ říká. „Hádám, že s tím snad půjdu do hrobu.“

Zatímco se dvacetiletý Sidney Crosby pokouší o první Stanley Cup, historie NHL je plná kvalitních hráčů, který na stříbrný pohár nikdy nedosáhli. Dionne, který hrál za Detroit, Los Angeles a Rangers možná mezi nimi vyniká, ale není sám.

„Kolik dalších ho nevyhrálo? Okamžitě si na několik vzpomenu,“ řekl Norm Ullman, bývalý hráč Leafs a Red Wings. Člen Síně slávy strávil v lize více jak dvacet let, avšak rytec Stanley Cupu nikdy nemusel kontrolovat, jak se píše jeho jméno.

„Každý si myslí, že jsem vyhrál jeden nebo dva Stanley Cupy,“ řekl. „Někdy se mě lidi ptají, kolik jsem to vlastně vyhrál Stanley Cupů. Občas to zabolí.“

Ullmanovo prohlášení zase není tak od věci. Mezi dvaapadesáti nejproduktivnějšími hráči historie NHL jich hned 17 nikdy neochutnalo šampaňské ze stříbrné mísy na vrchu poháru. Více než čtyřicítka hráčů, jejichž jména nalezneme v Síni slávy, nikdy nedošla na vrchol. Mezi nejznámější jména patří Mike Gartner, Darryl Sittler, Brad Park, Rod Gilbert a Pat LaFontaine.

Mnozí navíc byli titulu velice blízko. Ullman hrál pětkrát finále, ale nikdy ho nevyhrál. Právě jeho tým byl v roce 1964 pokořen heroickým výkonem Bobbyho Bauna, který v prodloužení vstřelil rozhodující branku s vyvrknutým kotníkem. „Mohli jsme několikrát vyhrát, ale dostávali jsme zbytečné a laciné góly…je to někdy o náhodě,“ povzdechl si Ullman. „Někteří hráči měli štěstí a vyhráli tři nebo čtyři Stanley Cupy. Přitom to někdy byli sotva náhradníci. Je to týmová záležitost.“

Henri Richard je v tomto směru rekordmanem. Jeho jméno je na Stanley Cupu vyryto jedenáctkrát. K tomuto výkonu jednou sám poznamenal: „Někteří lidé říkají, že to byl osud. Já si však myslím, že jsem byl ve správný čas na správném místě.“

Někdy však rozhodne naprostá drobnost. Dionne byl v roce 1971 draftován jako celková dvojka a jedničkou se stal Guy Lafleur, kterého si vybral Montreal. Lafleur posléze s Canadiens získal pět titulů. Dionne šel do Detroitu, posléze byl vyměněn do Los Angeles a nakonec skončil u Rangers. Podle vlastních slov „nikdy neměl ani šanci.“

Mike Gartner byl téměř na konci své devatenáctileté kariéry během uzávěrky přestupů vyměněn z New Yorku do Toronta. Rangers vzápětí získali vytoužený Stanley Cup. Gartner tím pádem přišel navždy zkrátka a výměnu do Toronta ironicky označil jako „jeden z největších momentů mé kariéry.“

Darryl Sittler a Borje Salming byli excelentními hráči Maple Leafs. Největší vzpomínka na play-off však pochází ze čtvrtfinále, kdy porazili New York Islanders. „Jsem realista,“ řekl Sittler. „Nejsem sám, kdo měl skvělou kariéru a jeho jméno není na Stanley Cupu. Tak to prostě je. Díky tomu se z nich nestanou horší hráči.“

Někteří to však tak vidí. „To je nesmysl. Je to týmový sport,“ řekl Ullman.

„Podívejte se na Raye Bourqua,“ připomíná Sittler. „Jak hrál předtím než vyhrál Stanley Cup? Pokud by ho nevyhrál, změnilo by se tím něco? Ne, byl to skvělý hráč a člen Síně slávy. Lidé se kouknou na skvělé statistiky Marcela Dionne a Mika Gartnera a pochopí, že hráli velmi dlouho na vysoké úrovni. To je měřítko. Že nevyhráli Stanley Cup neznamená, že byli horší.“

Dionne přesto věří, že jeho neúspěch ve Stanley Cupu rozhodně změnil pohled na jeho kariéru. Vítězství však svému bratrovi přál. „Díval jsem se, jak ho můj mladší bratr vyhrál a říkal jsem si, že je to jistý způsob zadostiučinění,“ řekl. „Krátce poté jsem jel domů, abych viděl svého otce a matku. Můj otec byl velký a silný muž. Když jsem přijel, tak mě objal a řekl mi, že je rád, že jsme konečně vyhráli Stanley Cup. Skoro jsem měl v očích slzy. Dokonce i teď mě někteří fanoušci nazývají Gilbertem a říkají, že jsem měl skvělou kariéru v Montrealu. Já jim na to říkám, ano, byly to skvělé roky…a vyhráli jsme Stanley Cup.“

Zdroj: The Star