Pardubice and Anaheim

Zatímco jinde se čeká na Stanley Cup několik desítek let, v Detroitu zpravidla několik let. Red Wings jsou po šesti letech ve finále a téměř suverénní základní část napovídá, že by nemuseli zaváhat ani tentokrát.

 

Dnes již zřejmě nikdo nepochybuje o tom, že by výluka Red Wings nějak uškodila. Zkušený generální manažer Ken Holland také před třetí sezónou „nové NHL“ prokázal, že je schopen obchodovat s omezenými prostředky a ztrátu Mathieu Schneidera nahradil podobně talentovaným Brianem Rafalskim, zatímco veterány Roberta Langa a Todda Bertuzziho propustil se slovy, že je spokojen s tím, co má.

A následující sezóna mu dala za pravdu. „Rudá křídla“ vtrhla do nové sezóny jako uragán a z prvních třinácti utkání prohrála pouze třikrát, navíc dvakrát s Chicago Blackhawks. Henrik Zetterberg se načas vyšvihl do čela kanadského bodování a v brance se střídala nejstarší gólmanská dvojice NHL - Dominik Hašek (43 let) a Chris Osgood (37 let).

 

A jelikož v průběhu první poloviny sezóny prohry nijak výrazně nenarůstaly, byl z toho začátkem ledna nový rekord klubu. Za prvních 42 utkání si Red Wings odnesli hned třicet vítězství, čímž překonali vlastní historický zápis ze sezóny 1995-96 a každý již kalkuloval, kam vlastně to letos Detroit dojde. Jenže krize v tak vyrovnané lize nakonec dostihne každého a tolik očekávaný celosezónní rekord 62 vítězství (opět ročník 1995-96) nakonec nepadl.

 

V únoru se rudá mašina zadrhla a výsledkem bylo deset porážek z jedenácti zápasů, zatímco jindy bezchybný kapitán Lidstrom sbíral záporné body +/- jako na běžícím páse. V ten moment již brankoviště jasně patřilo tolik odstrkovanému Osgoodovi, který si i přes zlepšené Haškovy výkony po jeho návratu dokázal svůj post udržet. Rivalita brankářů se však v žádném případě nekonala. Český gólman prohlásil, že má se svým kolegou nejlepší vztahy jako neměl nikdy předtím. Mike Babcock ostatně trochu nefér prohlásil, že v play-off bude s největší pravděpodobností chytat Hašek.

 

Po zbytek sezóny však již bylo vše při starém a Detroit vyhrával co se dalo. Nutno podotknout, že lví podíl na úspěchu ve druhé polovině ročníku měl Švéd Johan Franzen, který dokonce v měsíci březnu soupeři nastřílel šest vítězných branek a překonal tak letitý rekord legendy Gordie Howea. V závěru sezóny se na střídačce objevil také Darren McCarty, který si tak prožil neuvěřitelný comeback a znovu tak oživil svou hokejovou kariéru. Největším problémem letošní sezóny se tak stala mnohdy nezaplněná Joe Louis Aréna, které se nejvíce zamlouvaly zápasy s nenáviděným Anaheimem.

Red Wings na konci sezóny zaslouženě získali Prezidents Trophy a dvojice Osgood – Hašek vychytala William M. Jennigs Trophy. Do nadstavbové části tak vstupoval velice silný tým, jehož nejčastější přemožitel, Chicago Blackhawks, skončil před branami play-off.

 

V prvním kole se Red Wings střetli s divizním rivalem z Nashvillu, který i přes rozdíl 26 bodů po základní části dokázal svého soupeře potrápit. Detroit sice úvodní dva domácí zápasy vyhrál, avšak oba venkovní prohrál. Na konci čtvrtého klání nevýrazného Haška vystřídal Chris Osgood, což se dá označit jako klíčový bod v celé sérii, ne-li v celém play-off. Osgood v následujících dvou zápasech pustil jediný gól a Wings svého konkurenta dorazili v poměru 4:2.

 

Ve druhém kole si „Rudá křídla“ snadno poradila s Coloradem, které se po celou sérii muselo potýkat se zraněními klíčových hráčů. Avalanche poslal zejména ke dnu fenomén Franzen, který nastřílel dva hattricky a devíti góly v sérii opět překonal klubový rekord Gordie Howea. Švédský útočník, kterému se přezdívá „Mula“, měl v ten moment s jedenácti góly v play-off našlápnuto k rekordu, který mu zřejmě překazilo zranění v dalším kole s Dallasem (otřes mozku).

 

Finále Západní konference bylo zprvu jasnou záležitostí Red Wings, avšak „Hvězdy“ se na poslední chvíli dokázaly zvednout a svého soupeře alespoň potrápily. Na zkušený tým Detroitu ani tentokráte nestačily fantastické výkony brankáře Stars Marty Turca a kapitána Brendana Morrowa. Wings se po šesti letech dostali do finále a čtveřice hráčů (Darren McCarty, Chris Osgood, Tomas Holmstrom a Kirk Maltby) si o Stanley Cup zahraje dokonce již počtvrté (McCarty dokonce popáté).

 

Detroit již v historii klubu získal deset Stanley Cupů a letos tedy může přidat jedenáctý. A zatímco veleúspěšné Montreal Canadiens (24 titulů) po několik desítek let zřejmě nedostihne, prestižní druhá příčka Toronto Maple Leafs (13 titulů) se zdá být v ohrožení.

 

Detroit Red Wings byli hned od svého založení v roce 1933 velmi úspěšným týmem, neboť hned v první sezóně se dostali až do finále, kde však prohráli s Chicago Blackhawks. V sezóně 1935-36 z toho však byl již první Stanley Cup, který Wings dokázali za rok obhájit. Mezi nejúspěšnější léta historie klubu se řadí éra Production Line ve složení Gordie Howe- Sid Abel – Ted Lindsay, která v letech 1949-66 dokázala vyhrát 4 Stanley Cupy (1950, 1952, 1954, 1955) a pětkrát postoupit do finále. Rozpětí let 1967-83 se nese éra ve znamení mrtvých křídel, kterou vystřídalo až období vlády Steva Yzermana a tří Stanley Cupů z let 1997, 1998 a 2002. Zda letošní tým odstartuje nové období, které by se podle švédských fanoušků mohlo jmenovat „Švédská éra“, ukáže až následující finále.

 

Red Wings díky přítomnosti kolonii švédských hráčů vyznávají kombinační styl hokeje, kterému však nechybí ani tvrdost. Zvláště velezkušená checking line ve složení Drake – Draper – Maltby je proslulá svou fyzickou hrou, když posledně dva jmenovaní svému týmu pomohli získat již tři tituly. Celý tým Red Wings dokáže i přes nejvyšší věkový průměr v lize hrát velice aktivní hokej, kterému vévodí první řada v čele s Datsyukem a Zetterbergem. V obraně nechybí osobnosti typu Lidstroma, který je znám svou poziční hrou, a Chrise Cheliose, který ani v tak vysokém hokejovém věku neubral na tvrdosti. Chris Osgood je po menší krizi kariéry zpět a k lepším výkonům mu pomohl i pozměněný styl.

 

 

Henrik Zetterberg – Osmý nejproduktivnější hráč základní části prožil nejlepší sezónu v kariéře a spolu s Datsyukem patří k tomu nejúdernějšímu, co jsme v letošním play-off viděli.

 

Pavel Datsyuk -  Hráč, kterého na draftu dva roky nikdo nechtěl, je nyní třetím nejproduktivnějším hráčem play-off. Se švédským kolegou je na ledě jako dvojče. Ti dva si rozumí i beze slov.

 

Johan Franzen – Fenomén letošního sezóny. Jeho výkony měly od března, kdy vstřelil šest vítězných branek, vzestupnou tendenci, která se nezastavila ani v play-off. „Mulu“ nakonec zpomalilo zranění, díky kterému zřejmě neodehraje ani několik zápasů finále.

 

Jiří Hudler – Dlouho se prosazoval do sestavy Red Wings až konečně letos dostal pořádnou šanci. I přesto, že v play-off sbírá téměř bod za zápas, nedostává na ledě příliš prostoru.

 

Niklas Kronwall – Švédský reprezentant také letos nebyl plně zdráv, zato chyb už dělal v obraně méně. Důkazem je 26 kladných bodů v tabulce +/-.

 

Tomas Holmstrom – Skvělý doplněk k Datsyukovi a Zetterbergovi. Do prvního útoku přináší fyzickou hru a jeho dorážky před brankou jsou více než efektivní.

 

Nicklas Lidstrom – Může se stát prvním evropským kapitánem, který kdy vyhrál Stanley Cup. I ve vysokém hokejovém věku hraje prakticky bezchybně, k čemuž mu dopomáhá i skvělá poziční hra.

 

Brian Rafalski – Bývalý hráč Devils do týmu skvěle zapadl a opět sbírá spousty bodů. S Lidstromem rozehrává přesilovku.

 

Mikael Samuelsson – Možná, že není tak produktivní jako loni, přesto jde o skvělého útočníka druhé řady. V ostatních klubech ho příliš nechtěli, v Detroitu opravdu pookřál.

 

Valtteri Filppula – Další zázračný výběr v draftu (95. celkově). Finský útočník se stal stabilním centrem druhé řady a oproti loňské sezóně se velice zlepšil.

 

Kris Draper – Vítěz tří Stanley Cupů, nepostradatelný hráč checking line Red Wings i kanadské reprezentace. Zákrok Lemieuxe na jeho osobu rozpoutal rivalitu mezi Coloradem a Detroitem.

 

Dallas Drake – V základní části odehrál přes tisíc zápasů a stále nemá Stanley Cup, navíc hraje první finále. Budeme mít další hrdinský příběh?

 

Dan Cleary – Třicetiletý útočník v únoru po zranění čelisti podstoupil náročnou operaci a zdálo se, že pro něj sezóna skončila. Také on hraje poprvé finále.

 

Darren McCarty – Osobní problémy jsou již minulostí, drsňák McCarty letos prožil obrovský návrat a skalním fanouškům připomněl staré dobré časy.

 

Darren Helm – Jeden z nejlepších nováčků vyřazovacích bojů. Zatímco v základní části odehrál pouze sedm zápasů, nyní v posledním útoku Wings nastupuje téměř pravidelně.

 

Brad Stuart – Jeden z lepších obránců NHL letos nasbíral „pouze“ 23 bodů, zatímco zaznamenal osobní rekord v počtu trestných minut (69). V play-off si zatím připsal jen dvě asistence, poslední v závěrečném zápase s Dallasem.

 

Brett Lebda – Ve svých šestadvaceti letech Lebda odehrál svou třetí sezónu a opět hrál v zadních řadách Red Wings spíše doplňkovou roli. Jako jeden ze dvou obránců základu měl dokonce zápornou statistiku +/-.

 

Andreas Lilja – Další člen švédské kolonie má především funkci parťáka k Lidstromovi. V play-off  vypadl ze sestavy a jeho místo nahradil Lebda.

 

Mark Hartigan – Jednatřicetiletý Kanaďan po celou svou kariéru plní roli věčného náhradníka a momentálně zastupuje zraněného Franzena.

 

Chris Chelios – Šestačtyřicetiletý Američan chce hrát i za rok. Jako jediný hráč pamatuje poslední finále Penguins (1992). Stanley Cup má i přes 24 sezón v NHL pouze dva (1986, 2002).

 

Kirk Maltby – Další veterán na soupisce Wings je již deset let členem třetí lajny týmu.