Kariéra slovem
Wayne se narodil 26. ledna 1961 v malém městečku Brantford v kanadské provincii Ontario. O dva roky později, pod pečlivým dohledem svého otce Waltera, si poprvé obul brusle. Jeho prvním kluzištěm se stal dvorek za vlastním domem. Právě ze zimy roku 1963 pochází filmové záběry Waynových prvních, nejistých kroků.
Kdo mohl tenkrát tušit, že z toho chlapce vyroste největší hokejový génius, jakého kdy tato hra poznala?
Jeho nezměrný talent se začal projevovat o pár let později. V šesti letech už chtěl Wayne hrát hokej, ne se jenom klouzat na zamrzlé řece Nieth, nedaleko farmy jeho prarodičů. Otec ho tedy nechal zapsat do místního klubu (Brantford Nadrofsky), kde hráli desetiletí chlapci.
Wayne sám vzpomíná na svůj první zápas. Dres s číslem 11 mu byl příliš velký a omezoval ho v pohybu, proto mu přišel na pomoc opět jeho otec Walter. Zastrčil mu pravý kraj do kalhot. Od té doby nesehrál Wayne jediný zápas, kdy by tetno rituál nedodržel. Každopádně, ve své nováčkovské sezóně, v šesti letech, dal jediný gól. Ve druhé (to už hrál s číslem 9) jich bylo 27, ve třetí 104 a pak 196 gólů. V páté a poslední sezóně za přípravný tým Brantford Nadrofsky nastřílel 378 gólů v 69 zápasech.
Tehdy dělal svůj první televizní rozhovor a tehdy se poprvé
setkal se svým idolem. Gordie Howem. "Zlepši si bekhand": radil mu tenkrát Gordie. Byla to snad osudová rada, když Wayne, o několik let později, dal svoji premiérovou branku v NHL právě bekhandem. A aby toho nebylo málo, Howeův historický rekord v tabulce střelců (801 gólů) překonal Gretzky opět, jak jinak, než střelou přes ruku...
Nikdy však nepatřil k těm hráčům, kteří zůstavali na tréniku nejdéle. "Máš toho dost?": ptal se ho vždycky otec. Wayne přikývl a další den hrál zase naplno. Následující dva roky odehrál za mladší žáky v družstvu Brantford Turkstra. Vstřelil tenkrát 105, resp. 196 gólů.
Další sezonu odehrál za mužstvo starších žáků, Brantford Charkon a připsal si 90 golu. Byl příliš dobrý na tuto soutěž, proto ho pořadatelé, ve Waynových 14ti letech, nechali následující ročník hrát za dorost v Torontu. Za dvě sezony, mezi téměř dospělými muži, nastřílel 63 gólů.
A opět se stěhoval. Tentokrát do Ontario Hockey Asociattion (OHA). Za juniorský tým Sault Ste. Marie Greyhounds nasázel soupeřům 70 branek. Když přišel do tohoto mužstva, číslo 9, se kterým byla spojena, téměř celá jeho dosavadní kariéra bylo již obsazené. Po několika zápasech s číslem 15, kdy se mu nedařilo se rozhodl k razantnímu kroku-vzal si číslo 99...
Pak se objevil muž jménem Nelson Skalbania, majitel dvou týmů v umírající soutěži WHA. WHA tehdy potřebovala hvězdy, aby mohla přežít v konkurenci NHL. Wayne s ním tehdy podepsal smlouvu na 21 let! Skalbania ho poslal do Indianapolisu. Zde však, za tým Racers, neměl moc střeleckého štěstí (v osmi zápasech tři branky) a Wayne měnil opět dres. Přesunul se do Edmontonu, společně Peterem Droscollem a Eddie Mioem.
V historicky poslední sezóně WHA dovedl Wayne Gretzky tým Olejářů až do finále celé soutěže. Podlehli však týmu Winnipeg Jets, za který hrál ještě tehdy Gordie Howe a jeho dva synové (v tomto roce si také Wayne poprvé a naposled zahrál s Gordie Howem za jeden tým, bylo to v All-Stars zápase WHA). Gretzky v tomto roce skončil, se 110 body, na třetím místě v bodování WHA.
Edmonton se stal jedním ze čtyř týmů, které v následující sezóně (1979) vstoupili do NHL. A Wayne se v NHL stal okamžitě superhvězdou. Všem kritikům, kteří tvrdili, že je na poměry NHL přiliš malý a pomalý, zavřel ústa. Ve svém prvním ročníku v Národní Hokejové Lize překonal hranici 50ti gólů a stal se nejmladším hráčem historie, kterému se tento výkon povedl. Společně Marcelem Dionem se dělil o první příčku v bodování NHL, když oba nasbírali shodný počet 137 bodů. Dione však vstřelil více branek, takže Art Ross trophy putovala do města andělů. Wayne také přišel o Calder Trophy, kvůli jeho předchozímu působení v konkurenční WHA. Ale spravedlivě získal nejcennější individuální trofej - Hart Memorial Trophy, pro nejužitečnějšího hráče.
Sezóna 1981-82 zastihla Waynea opět ve skvělé střelecké formě. Ustanovil nový, dosud nepřekonaný (dokonce se nedá říct, že by se k tomuto rekordu aspoň příblížil někdo, kdo se nejmenuje Gretzky...), rekord 92 branek a 212 bodů. Nikdo jiný dosud tuto hranici nepřekonal a Wayneovi se to podařilo celkem třikrát! Navíc ještě vstoupil do elitního klubu ostrostřelců 50/50 (50 branek v prvních 50 zápasech). Doposud se tento výkon podařil pouze dvěma hráčům, Raketě Richardovi a Miku Bossym, a oba dva na to potřebovali právě 50 zápasů; Wayneovi na těchto 50 branek v pohodě stačilo prvních 39 zápasů sezóny...
V Edmontonu se pomalu začal tvořit neporazitelný tým. Gretzky našel společnou řeč s finským střelcem Jarri Kurrim a společně s Wayneovým osobním strážcem na ledě, Davem Semenkem, vytvořili první útočnou řadu. V druhé řadě nastupoval populární Glenn Anderson a na centru měl nejlepšího vůdce v dějinách ledního hokeje, Marka Messiera. V obraně zářil rychlonohý Paul Coffey, a trenér Glen Sather uvedl do pohybu takovou ofenzivní sílu, jakou NHL ještě nezažila. Čtyři hráči v tomto týmu se dostali nad 100 bodů (Gretzky, Kurri, Messier, Coffey) a Edmonton vstřelil za sezónu neuvěřitelných 424 gólů.
V playoff se Gretzkyho tým dostal až do finále, kde narazili na New York Islanders. Tým, který si odvezl domů Stanley Cup třikrát po sobě a brousil si zuby na další. Islanders, vedení Denisem Potvinem a Trottierem, smetli Olejáře ve čtyřech utkáních...Velký sen o velkém poháru se pro Gretzkyho rozplynul. Pro tuto sezónu...
V dalším roce se finále opakovalo - NYI vs. EDM. Edmonton porazil Ostrovany v pěti zápasech a Mark Messier získal zaslouženě Conn Smythe trophy (nejužitečnější hráč playoff). Edmonton tak ukončil jednu dynastii, ale začal svoji vlastní, když v následujícím roce (1984-85) ve finále převálcoval Philadelphii v pěti zápasech.
Vypadalo to, že nikdo v Lize není schopen Gretzkyho Olejáře zastavit-kromě samotných Olejářů. Přihrávka brankovištěm edmontonského obránce Steva Smithe skončila v síti Billa Ranforda a tento vlastní gól ukončil sérii Stanley Cupů (stalo se to v roce 1986), která mohla trvat pět let. V letech 1987 a 1988 totiž putoval Pohár opět do Edmontonu...
Wayne Gretzky však zatím přepisoval knihy rekordů. Nasbíral 215 bodů v sezóně (dodnes samozřejmě nepřekonaný rekord), v zahrnutí rekordních (opět dosud platný rekord) 163 asistencí. Wayne vyhrál všechny Art Ross trophy, pro krále střelců, v letech 1981-87 a potom ještě dvakrát.
Wayne ovšem nastupoval také v dresu s javorovým listem. Reprezentoval Kanadu celkem čtyřikrát, na Juniorském MS v roce 1978, na Světovém poháru v roce 1996 a na Olympiádě v roce 1998, ale jeho nejlepši momenty se vztahují ke Kanadskému poháru v roce 1987.
Gretzky vedl kanadský tým jako kapitán proti, tehdy neporazitelnému, Sovětskému Svazu. I přesto, že Sověti nasadili obávanou řadu s Igorem Larionovem, Sergejem Makarovem a Vladimírem Krutovem, se KanaĎanům podařilo vyhrát a Wayne Gretzky skončil první v tabulce střelců s 18 body. Sám říká, že tady hrál nejlepší hokej své kariéry.
Přišlo však osudný 9. srpen 1988. Pár dnů poté, co Gretzky dovedl Edmonton pro čtvrtý Stanley Cup v pěti letech, byl vyměněn, společně s Marty McSorleyem a Mike Krushelnyskim do Los Angeles Kings. V paměti všech jeho fanoušků utkvěla jeho tisková konference, kde oznamoval svůj odchod do Kalifornie. Tehdy se, po pár větách, rozbrečel... Náhradou za něj poslali králové do Edmontonu Jimmyho Carsona, Martina Gelinase, tři volby v draftu a 15mil USD.
Hlavní důvod prodeje, byl nedostatek financí ze strany Petera Pocklingtona, majitele Oilers a proto se rozhodl pomalu rozpustit tento vítězný tým, když v předchozím roce prodal Paula Coffeyho. Mark Messier poté sice ještě jednou dovedl Edmonton k zisku Stanley Cupu, ale pak byl také prodán.
Kanada truchlila nad ztrátou nejlepšího hokejisty všech dob, ale Hollywood propadl hokeji- a Gretzkyho šarmu. Za 7 1/2 sezony v LA, zde Wayne rozpoutal hokejovou horečku. Popularita hokeje zde vzrostla natolik, že v okolí Los Angeles vznikly další dva týmy - San Jose Sharks a Anaheim Mighty Ducks.
Jako Král zazářil Gretzky nejvíce v roce 1993, kdy dovedl Los Angeles - před jeho příchodem patřili k outsiderům soutěže - až do finále Stanley Cupu. Bohužel byli poraženi Montrealem Canadiens a Gretzky tak nikdy nezískal Stanley Cup v dresu Kings. Dál ovšem lámal rekordy, historicky největší počet bodů nasbíral Gordie Howe, 1851 bodů za 26 let v NHL. Wayneovi stačilo pouhých jedenáct sezón, aby tento rekord smazal. A Gordieho rekord 801 gólu? Gretzky vstřelil svůj gól číslo 802 proti Canucks 23. března 1994.
Uprostřed sezóny 1995-96 bylo zřejmé, že Los Angeles už o Stanley Cup bojovat nemohou. Gretzky poprosil, jestli by nemohl být vyměněn. Bylo mu vyhověno a na půl sezóny se přesídlil do St. Louis Blues, kde se setkal s trenérem Mikem Keenanem, se kterým měl takový úspěch na Kanadském poháru. Gretzky vstřelil svůj první gól za Blues v prvním zápase proti Vancouveru, bylo to při jeho prvním střídání a při jeho první střele na bránů po samostatném úniku. Keenan se však změnil, po prvním zápasu playoff zesměšnil Waynea před svými spoluhráči. Gretzky na to odpověděl pěti asistencemi v následujícím utkání. Blues ovšem přes první kolo Playoff neprošli.
Gretzky opustil St. Louis po sezóně jako volny agent. Přesunul se do New Yorku Rangers za další legendou a bývalým spoluhráčem s Edmontonu, Markem Messierem. Toto spojení však trvalo pouze jednu sezónu, ale Rangers se probojovali až do semifinále Stanley Cupu, kde podlehli mladšímu týmu Philadelphie. Gretzky zaznamenal 10 gólů a 10 asistencí v 15 utkáních playoff, avšak Mark Messier se přestěhoval do Vancouveru. Waynovi se na Manhattanu líbilo a prodloužil smlouvu s Rangers na čtyři roky, do sezóny 1999-2000, i kdyŽ se našla spousta týmů, které nabízeli Wayneovi větší peníze.
V roce 1998 se splnil Wayneovi velký sen, reprezentoval Kanadu na Olympiádě. Jeho schopnosti ale nebyly doceněny a Gretzky nebyl jmenován kapitánem (na tomto postu vyhořel Eric Lindros) a byl zařazen do třetí, obranářské pětky...Kanada si nepozvala ani velkého vůdce Marka Messiera a mladá generace tak skončila bez medaile.
Na konci této sezóny skončil třetí v kanadském bodování (stejný počet bodů jako Pavel Bure) a vedl celou ligu s počtem 72 asistencí. V tomto ročníku také překonal další milník, 26. října 1997 si připsal v Anaheimu dvě asistence, což dalo počet 1851 asistencí za jeho dosavadní kariéru. To je víc, než získal kdokoliv jiný bodů! V březnu 1999 vstřelil svůj 1072 gól jako profesionál (NHL+WHA) a přepsal tak poslední Gordieho rekord. Najednou už nebylo co překonávat.
Wayne, který kdysi vstřelil 92 branek za sezónu, již ale bohužel nehrál na vrcholu (i kdyŽ byl stále lepší než 90% hráčů v NHL) a v sezóně 1998-99 zaznamenal pouhých devět branek. A když Wayne nemohl hrát kvůli bolestivému zranění zad, Rangers zaznamenali 6-3-3 a dočasně se vrátili do boje o playoff. Fanoušci začali zasypávat Gretzkyho dotazy, jestli už nezačal přemýšlíet o odchodu. A Gretzky začal.
Ale stále se ukazovala jeho velikost, v zápase All-Stars 1999, Gretzky zaznamenal gól a dvě asistence a byl zvolen nejužitečnějším hráčem zápasu. Nebo jeho první a poslední zápas v Nasvillu, před vyprodaným publikem se předvedl pěti asistencemi...
The Great One opustil NHL po 20 sezónách a vzal si sebou 61 rekordů... Byl to největší sportovec 20. století? Já myslím, že byl...nikdo jiný nebyl tak dominantní postavu, jakou byl Gretzky v hokeji. Gretzkyho 92 branek za sezónu-překonal starý rekord Phila Esposita o 16 gólů, 212 bodů v této sezóně znamenalo, že Espositův rekordní záznam překonal o 60. Gretzkyho 163 nahrávek v sezóně 1985-86 znamenalo, že Bobby Orra, dosavadního rekordera mezi nahravači, překonal o 61 asistencí.
zdroj: www.nhlpro.cz